Rozhledna se nachází na nejvyšším vrchu šumavského podhůří na hoře Libín nad Prachaticemi v nadmořské výšce 1096 m. Byla postavena v letech 1881 – 1883 a za jejím zrodem stál Šumavský klub turistů.
Členové tohoto klubu, který byl založen v Prachaticích roku 1880 jako odnož Rakouského turistického klubu, byli většinou němci ze širokého okolí. O stavbě rozhledny na Libíně bylo rozhodnuto na jejich první výroční schůzi v roce 1881. Schválen byl návrh architekta W. Susky, náklady čítající 2 tisíce korun a jméno: Rudolfova věž, protože v tomto roce se slavily zásnuby habsburského prince Rudolfa a princezny Štefánie. Rudolf také navštívil Prachatice o 10 let dříve. Výstavba rozhledny se financovala z členských příspěvků klubu, darů a výnosů z divadelních představení a koncertů.
Její stavba trvala dva roky a slavnostně byla tato nová zděná rozhledna otevřena 16. září 1883. Turisté mohli využít i občerstvení v nedaleké chatě postavené spolu s hájenkou o dva roky dříve. Roku 1935 přešla rozhledna i přilehlá chata pod správu KČT. Začalo se přemýšlet i nad zastřešením ochozu, což však zhatil příchod nacistů. Během 2. světové války a i nějaký čas po ní sloužila rozhledna jako vojenská pozorovatelna. Po válce byly oba objekty, rozhledna i chata, opuštěny a začaly chátrat. V roce 1964 proběhla celková oprava věže – bylo vyměněno schodiště i okna, provedeny nové vnější i vnitřní omítky. Další již novodobá rekonstrukce proběhla v roce 1994. Roku 2007 přibyly na ochozu nové panoramatické tabule s popisem výhledu. V roce 2008 bylo na Libíně otevřeno lanové centrum a v následujícím roce byla opravena přístupová cesta. Rozhledna je v současné době majetkem města Prachatice.
Otevřena je celoročně, v případě uzavření lze zapůjčit klíče v nedaleké chatě. Rozhledna je celkem 27 m vysoká a vede na ni 138 schodů. Nabízí kruhový výhled do okolí, především na Šumavu, Českobudějovickou pánev, Stakonicko, Volyňsko, Písecko, Temelín, a pokud je opravdu dobrá viditelnost, tak můžete zahlédnout i Alpy. Autem lze dojet po silnici Prachatice – Volary až na parkoviště zvané „Sedélko“ pod vrcholem. Zbytek cesty cca 2 km musíte dojít pěšky.
Foto: Martin Čada. Děkujeme