Bílé kameny – Lužické hory

Zajímavý přírodní úkaz v podobě bílých kamenů můžeme najít necelý kilometr severně od Jítravy, konkrétně na úpatí vrchu Vysoká (545 m n. m.). Bělostné bílá skály se zaoblenými křivkami vytvářejí zajímavou podívanou, připomínající mohutné hřbety odpočívajících slonů. Místní tak bílým kamenům často říkají Sloní skály.

Pošlete nám na e-mail info@vlastiveda.cz Váš tip na prima výlet a vyhrajte každý měsíc trička!

Bílé kameny se nacházejí na katastru obce Rynoltice  a jsou velice pěknou ukázkou zvětrávání křídových pískovců, které tvoří izolovanou morfologicky výraznou skupinu skal. Bílé kameny, nebo chcete-li Sloní skály, jsou od roku 1955 chráněny jako přírodní památka. V těsné blízkosti Bílých kamenů vede naučná stezka „Lužické a Žitavské hory“.

Bílé skály jsou tvořeny šikmo ukláněnými vrstvami světlých svrchnokřídových pískovců. Pískovce se naklonily v třetihorách vlivem silných tektonických pohybů v oblasti lužického zlomu. Průběh tohoto zlomu je velmi dobře viditelný například na nedalekých Kozích hřbetech.

V průběhu času byly pískovcové útvary o výšce až dvaceti metrů vystaveny intenzivní erozi, která postupně zvětšovala pukliny v kamenech a obrušovala povrch skal do současné podoby. Svrchní část skal tvoří pískovce s velkým obsahem minerálu kaolinitu – právě ten vytváří bělostný dojem. Množství kaolinitu ubývá směrem k úpatí skal.

V současné době jsou Bílé kameny rozlomeny na tři samostatné skalní bloky téměř svislými puklinami – mezi skalami tam vzniklo pomyslné malé skalní městečko. V jedné ze skal se postupem častu vytvořit přes čtyři metry dlouhý skalní tunel.

Tuto přírodní památku dobře uvidíte například při jízdě po silnici I/13 severním směrem.

K Bílým kamenům se váže i zajímavá pověst o odchodu trpasličího národa:

Před dávnými lety se prý poblíž Sloních skal ztratila mladé pastýřce kravka. Dívka ji dlouho nemohla najít a bloudila mezi bílými bloky tak dlouho, až si povšimla, že dobytče snad zázrakem vylezlo na jednu z menších skalek. Vyděšená pastýřka se namáhavě vyškrábala nahoru a ke svému velkému překvapení spatřila vedle kravky sedět malého trpaslíka s dlouhými šedivými vousy. Dříve než mohla vykřiknout, naznačil jí ručkou, aby byla tiše a posadila se. Poté slabým hlasem promluvil: „Neboj se, nikdo ti neublíží. Potřebujeme jen tvoji pomoc. Vezmi si tento klíček od naší pokladnice.“ Přitom vtiskl překvapené dívce do dlaně malý starobylý klíč s kovaným očkem a pokračoval: „Časy se změnily, lesy mizí, krajina je zpustošená a lidé čím dál tím více zlí. My, trpaslíci, musíme odtud pryč, pryč ze země. Opatruj klíček dobře. Učiníš-li tak, nebudeš nikdy žít v bídě. Možná, že se pro něj jednou vrátíme, až nastanou lepší časy.“ Dívka pokývala nejistě hlavou a zeptala se trpaslíka: „A kde jsou všichni ostatní, kde máš svůj lid?“ Mužík zvedl ruce k nebi a zvolal: „Bratři, kapuce dolů!“ Okolo pastýřky se postupně zjevovaly desítky mužíčků, posedávajících po všech okolních skálách. Trpaslík se smutně usmál, podal dívce ručku na rozloučenou a opět zavelel: „Bratři, kapuce nahoru!“ Všichni trpaslíci opět zmizeli a jen tichý vzdalující se zpěv dával tušit, že trpasličí lid míří kamsi do dáli směrem k Žitavě, kde se měl setkat se svými bratry z Krušných hor. Dívka stiskla klíček v dlani a v mátohách odvedla domů kravku, která se záhadně pásla zase poblíž skal. Klíč k pokladům uschovala do duté lípy u statku a žila spokojeně až do smrti. Klíček v dutině stromu zůstal dodnes, neboť trpaslíky od té doby v kraji okolo Jítravy nikdo nespatřil.

Bílé kameny – Sloní skály, Lužické hory
Web: http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmbilkc

Zdroj fotek: luzicke-hory.cz, Jiří Kühn
Zdroj textu pověsti: luzicke-hory.cz

GPS souřadnice

50.800833, 14.858056 (latitude/šířka, longitude/délka)

N 50° 48' 2.9988'', E 14° 51' 29.0016''

Výlet - mapa okolí

Víte, že turistika spojená se zábavou je Geocaching?